Don't go to the street, got it?

11. července 2013 v 23:21 | BizutkaB |  Krutá realita...
Ten moment, když mi došlo, že film Bastardi je skutečně založen na realitě. Jasně, víte, že to existuje, ale dokud vás něco nepřiměje uvědomit si to, doopravdy uvěřit tomu, že je taková hrůza možná, tak si tu myšlenku prostě nepouštíte k tělu.
Je za 10 minut 23:00 a já slyším řev. Sprosté nadávky elitní skupiny nedobře známou jako Romové, kteří řvou na policisty, kteří sem přijeli. Jedno policejní auto? Jako vážně? Vždyt behěm chvilky se jich k nim dokáže nahrnout třeba 50 a v jednom policejním autě můžou být řekněme dva policisté. No... jak to vyjádřit slušně? Už teď jich tam bylo asi 15 a byli by schopní je zabít. No vážně. Ty nadávky, ty jejich gesta.. Bála bych se zrovna teď vyjít na ulici, opravdu bála. Jsou nebezpeční. Netvrdím, že všichni, jenom tvrdím, že slušného neznám. Alespoň já osobně.
Mluví tak nahlas, že je slyším přes celou ulici, přes zavřená okna a dveře od balkónu a mohu s jistotou říct o čem mluví. Takže se ptám sama sebe. Co je tohle za nový druh mluvení? Nebo řvou? Nezdá se to jako řev, prostě dominantní mluva.
Situace se stále ještě nezklidnila ani po dvanácti minutách.


Když do mého pokoje vešla máma se slovy: "Zhasni světla a zaklapni ten notebook" a šla rovnou na balkón pozorovat cosi, co se děje venku, proletělo mi hlavou "To už nastala Zombie apokalypsa?". Matka mi dlouho neodpovídala. Jakmile přišla do mého pokoje a já si sundala sluchátka, abych slyšela, co říká, něco mi mohlo napovědět, co se venku děje.
Jenomže tich hlasů bylo tolik a jakoby se navzájem snažili přeřvat. A ten slovník? Sakra, tak sprostá zdaleka nejsem ani já.
Teď (23:08) už slyším jenom pár hlasů pár osob mužského pohlaví vyměňující si své názory v nočních ulicích města Jihlavy.
Vzhledem k tomu, že píšu knihu a jsem poměrně nadaná na sloh, nevědět, co se tam venku děje, tak si představím pár opilců vracejících se domů, dezorientaci, víno a nebezpečí. Vůni letního nočního vánku, který já ovšem necítím, protože venku zřejmě někdo kouří. Myslím na Francii, však mě k ní dovedla myšlenka o sýru a opilých mužích na ulicích.

Myslela jsem, že už se to utišilo a chtěla jsem ukončit článek, ale slyším řev. Znova. Nadávky jsou zpátky a myšlenky na Francii naopak pryč. Je to lehce depresivní. Nejenom sledovat, k čemu spěje lidstvo samo o sobě, ale taky ještě něco jiného. To co teď slyším je strašidelné, jako z filmu, ve kterém se zvrtla hádka na boj o život. Jako loďka pohupující se mezi útokem na život a na smrt a mezi nadávkami a napjatou atmosférou. O co jim jde? Provokovat, upoutávat na sebe pozornost, být hrubí, nelidští, ... Být Bůh, z myšlenky na to, co jsem ztvořila, vidět tu hrůzu, v jenž se to převrhlo, nevím co dělat. Špatní lidé nevymřou, naopak se rychle množí. Vymírají ti dobří, hodní. Čas je podle mě v tomto případě naším nepřítelem. Dá se říct, že je to ztracené?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 elanor014 elanor014 | Web | 16. července 2013 v 23:29 | Reagovat

Ano dá se říct že je to ztracené..

2 keepyoureyesclose keepyoureyesclose | Web | 17. července 2013 v 19:35 | Reagovat

[1]: Ámen..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama